Bratře Kubo...

16. března 2008 v 14:36 | La derniére ... |  Nebezpečné myšlenky

Nemůžu spát. V hlavě Mahler, tamtadata tam tam, bratře Kubo, ještě spíš? Ne, nejde to, ani náhodou, ani osudem, ani zázrakem. Nijak. Spánek je vlastně obrovská vymoženost. Spánek by neexistoval, kdyby ho neměl kdo konat, a přeci ho jeho vykonavatelé nevymysleli. Záhadné. Vstává myšlenka. Bože! Vlasy mi spadly do očí, jak je strašné vědět o svém bytí, když ve skutečnosti ani to nedokážu vysvětlit. Celé je to jak číst knihu až od zápletky a nevědět, co k ní vedlo, taky jako uvědomovat si to, že ležím v posteli až od doby, kdy v ní ležím a neuvědomit si jak jsem se do ní dostala a proč. Malé smysly podléhají větším. Malé totiž v poměru k velkým nemají vůbec žádnou váhu. Vše co je ohraničeno platí jen mezi svými hranicemi. Zákony naší země jsou přírodním zákonům srdcečně ukradené a proto vlastně mají pramalý význam. A my je přesto ctíme. Tedy... v mezích lidské přirozenosti. Ta je také nad všemi vymyšlenými zákony. K čertu se vším. Nemůžu spát když mě zavalí tyhle myšlenky, které stejně nemají žádné vychodisko, nikdy mě nedovedou dál než k poznání, že nevím vůbec nic o tom, kde to jsem, kdo jsem, co je to být, o tom, jak je všechno relativní, ještě více než si uvědomujeme. Krev se mi natlačí do spánků a to je další zázrak, kdo vymyslel rozrušení, kdo vymyslel krev, kdo vymyslel, že tady jednou budu běhat taky já, bože, co je já, co je běhat, co je to jazyk, proč to všechno? Ano, celé je to úžasné! Ale nemám sílu, schopnost to pochopit a to z jednoho jediného prostého důvodu: je to tak jednoduché že člověk omezený sám sebou, společností, myšlenkovými a ideovými stereotypy je tak zmaten, že není s to přijít na tak jednoduchou věc! Je to nejspíše tak jednoduché, že kdyby to lidská řeč dokázala vyjádřit, stačilo by na to jedno jediné slovo. Ač je ovšem spíše více než jisté, že lidé nemají šanci, ba, právo přijít na to, rozlousknou oříšek, vyřešit tu stále naléhavě dorážející hádanku, která dráždí nespočet myslí na světě, svět jako celek... snad není zbytečné se snažit, přemýšlet, řešit ji. Vesmír je tak malá část světa... Možná, že my jsme jen něčí mysl... Konající automaticky práci aniž bychom se ptali, jaký je její cíl... a ta práce je naše bytí.
Aneb závěrem, absolutní žvást. Bratře Kubo...?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bratr Žiška Bratr Žiška | 16. března 2008 v 19:15 | Reagovat

Hm... Ne-žvást. Pravda prsvdoucí to jest. Jen problém vyznat se v tom. Je to mnou, nebo tebou?

2 Žolík, ten, který se ptá Žolík, ten, který se ptá | 18. března 2008 v 21:37 | Reagovat

Žolík praví, bratře Žiško, že jsi možná jen nepochopil čiré nadšení z existence. A ona si to snad i zaslouží, neboj se. Každá euforie občas působí zmatečně. Ovšem na to, v kom je chyba, nemohu odpovídat.

3 Bratr Žiška Bratr Žiška | 18. března 2008 v 22:02 | Reagovat

Nemusíš. Chyba je ve mě. Euforie... co je to?

4 Žolík, ten, který právě odpovídá Žolík, ten, který právě odpovídá | 19. března 2008 v 16:39 | Reagovat

Žolík praví, projev nadšení. Nemohu však ani nyní soudit, v kom je chyba. Vidím pouze chybu kterou jsi napsal. Nikoli ve mě, ale ve mně. To je však pouze okrajová poznámka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama