Malí letci

12. února 2008 v 15:03 | Amálka |  Co sesmolil poeta
trochu dlouhé... už jsem si odvykla předvídat... co bude... příští světelné roky... nerada se mýlím
.
.
.
I kdo jednou křídla složil
Smí ještě doufat v probuzení...
Každý se ho snad dožil...
neznám teď neznám světa dění
.
a jen matně viditelnou oblohou...
upřou se oči sotva rozlepené...
vstříc... nebi svého osudu...
kde nalézají neviděné...
.
spoustu... malcýh letců...
které obvinila litéra ze spisu...
kteří oblaky krouží a pak vstříc svým
cílům nesmyslným..
možná s těžkým srdcem...
možná s lehkomyslným... a bláhovým...
obletí scenérie z jaspisu...
.
jen aby se před svým cílem
raději zastavili v zaváhání
a ač strach je sráží na zem
ten cíl ten jim ho nenahání...
.
Jen snílci umírají...
na neúnosnost duše...
Malí letci jen potají...
naslouchají hluše...
.
slepě...
.
zmámeně...
jen v ústech cítí nasládlou chuť
pelu květin hvězd...
.
.
dál nebesy poplují...
.
milují...
milují
malí letci
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama