Le chat... noir..

16. února 2008 v 16:27 | Amálka |  Nebezpečné myšlenky
...Si tous les chats (noirs) qui croisent ma sentier sont mes amours...
Peut-etre. Ale spise je tomu naopak. Ja krizim cestu kockam, ne ony me. Kdykoli potkam kocku, uctive se ji klanim. Nejsem egyptanka, ale klanet kocce se snad mohu, pokud k ni citim jistou davku ucty, ucty nad jejim sestym smyslem.
Bernard: "Chci, abyste me zbavil jednoho hrozneho zvirete..."
Pan, ktery hubi skudce: "Jiste. A o co jde? Mys? Krysa? Potkan??"
Berbard: "Ne, ne..."
PKHS: "Muzu vas zbavit svabu."
Bernard: "Proboha ne! To byste nastval netopyra."
PKHS: "Tak co to tedy je??"
Bernard: "Nic to neni... tedy, vlastne... je to kocour."
PKHS: "No dovolte? Nezavrazdim nevinne zvire!"
Ano, ano... PKHS ma naprostou pravdu. Vrazdit nevinne zvire, to se preci nedela. A kocku... nemyslitelne... Stejne by me zajimalo, jestli se mi nekdy podari objevit to misto, na kterem budu moct jen rict: "To je ono!" Nebo jestli to misto je a nadale zustane jen v me hlave, ci odtamtud take po neake dobe nakonec uplne zmizi. Byla by to skoda, namyslite? Jen tak znicit takove pekne misto... A kdyby preci, alesepon je to otevrene okno s vyhledem na strechy. K cemu je komu sakra vyhled na strechy. Ano ano, vim ze se na to taky ptate, jen se bojite to priznat. Vidim to na vas na vsech. Tak dost uz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama