Jedna

20. února 2008 v 17:54 | Amálka |  Co sesmolil poeta
Zpověď čtyřicátnice
nakonec život byl vždy mnohem prozaičtější
Když jsem byla malá
matka mi pořád vykládala
něco o modrejch kytkách
Tak jsem se rozhodla
Když je mi dneska těch
tříačtyřicet
že je půjdu hledat.
V Krkonoších prej
Nějaký takový modrý mrchy
rostou
Říkali to v televizi
Tam by měli mít vždycky pravdu
/kdo by chtěl dneska lidem lhát/
Jela jsem do Krkonoš
A natrhala hořce
a bylo mi ...
dobře, jen jsem nechápala
V čem že spočívá to štěstí
Co ty kytky měly znamenat
Pak mě chytli
A chtěli po mě peníze
Když jsem jim řekla
proč jsem je sbírala
Divně se koukali. Pak řekli
"Pani, vy jste ale nanynka"
A mně v tu chvíli došlo všechno
Pochopila jsem
že modrý kytky asi neměy být
hořce
Ale něco úplně jinýho
...úplně obyčejný pomněnky
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Žolík, ten který vlastní purpurovou limonádu Žolík, ten který vlastní purpurovou limonádu | 12. března 2008 v 22:45 | Reagovat

To mi připadá jako vyvěsit na zeď sprejera...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama