VÁHA MUŠÍ IIII.

13. ledna 2008 v 20:01 | Amálka |  Co sesmolil poeta
Jako noc, vlasy černé jako noc… Ano! To bylo ono. Lorelei na to přišla v tu nejméně vhodnou chvíli. Ten menší strach vyhrál a Lorelei se chystala otočit a odejít. Stává se běžně, že se stromů padají větvičky, a když na nějakou šlápnete, šílenec, před kterým se schováváte v lese, vás uslyší, najde a zardousí. Jako noc, jako noc… A pak je s vámi amen, už vám nikdo nepomůže, protože jste ztraceni. Nakonec jste možná rádi, že už nemusíte snášet tu hroznou přesnost své prababičky a nemusíte pojídat její úžasný vynález, totiž mrkvový dort, který je dostatečně odporný na to, aby na něj byla právoplatně hrda a měla právo urazit se pokaždé, pokud odmítnete sníst, co vám nandala, do posledního drobečku. Nebo že už nebudete muset zalévat ty hloupé květiny, které jste si v dobách blažených na zahradě vysadili a teď jen nesmyslně váháte nad tím, proč je nenechat udusit plevelem. Jako noc… jako noc. Lorelei však neměla po ruce žádný takový důvod a proto nemohla hledat žádná pozitiva na svém chybném kroku. Větvička pod jejím podpatkem praskla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama