krátký a odporný příspěvek do čevené knihovny

22. ledna 2008 v 18:36 | Amálka |  Co sesmolil poeta
kdo jen se dotkl, kdo to byl kdo jen snad trochu pochopil, že nadpozemské není ani v jednom vlasu víl, že pravdu nenašel ten kdo pil...
Ať jak chce, nebyla to náhoda, v žádném případě. Není důležité vědět, kdo byli, co dělali, jak se jmenovali, je jen jedna pravda a to je ta důležitá věc. Tvořili tak dokonalé spojení, že snad nebylo možné dokonalejší najít. Ale dokonalé není nic, jak víme. Svět také není dokonalý. Nebyl přiměřený onomu podivně bezchybnému. Či ono podivně bezchybné nebylo přiměřené světu.
a v hudbě pravdu hledat hloupost není, jen pokud to není snění...
Vpravdě vlastně toto ani nešlo nazvat láskou. Oni věděli, že láska je svým způsobem sobecká. Nikdo to nepopře, nikdo kdo se zamyslí. Dva lidé jsou spolu a zapomínají na okolí, které jim to posléze vyčítá. Toto však oni nedělali - proto to přeci láska být nemohla, či to bylo cosi nadpozemského.
smáčeti rty v jedu, já nebohá... nedovedu
A tak se Ona jednoho dne rozhodla. Věděla, že to bude konečně jedna sobecká věc, která nenávratně zneuctí bílé roucho tohoto podivného citu. Jen ať to každý vidí. Na krásném mostě pod kterým naposled protékala svěcená voda, ve které se kaprům nedaří, se stalo.
ó rty rudé v dravém chtění
hned ty druhé krutě plení
jak naposled zraky dění
zří zde světa celé jmění
ó krev rudá promísí se
pohledů kol na tisíce.
ó dvě těla v dlouhém tlení
už té lásky není...

není?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama