Váha muší

15. prosince 2007 v 15:23 | Amálka |  Poeta je unaven

Váha muší

*1*

(5.6.07)Těžké a horké odpoledne znovu přikrylo město a vzalo mu z plic poslední krychlové decimetry vzduchu. Každý, kdo mohl, seděl doma a chladil se všemi možnými i nemožnými způsoby. Možná dělali dobře, možná ne, nevím. Psychiatrická léčebna zaznamenala nadměrný příjem, protože z horka lidé šíleli. Voda se kazila už pátý den. Nikdo nic nedělal. Kroner seděl na lavici vystaven horkým pažím veřejného chlebodárce a pil víno. Leckdo mu to vymlouval, ale to bylo málo platné. Kroner věděl totiž sám nejlépe. Zvlněné obrysy předmětů, budov, řídké květeny a zvířeny nechtěl ve svých očích Kroner přerušovat, nicméně mu občas spadla hlava na rameno únavou a celý obraz se byl rozedrán v jeho lehkých mdlobách. Vlastně ani nevěděl, jaký je smysl jeho počínání, proč tam sedí, koho čeká, jen měl tušení, které ho spolu s vedrem tížilo již několik dní. Jak tam tak nečinně seděl, vzbuzoval různé mylné dojmy. Nebyl líný, jak by býval mohl na první pohled působit, pouze zádumčivý. Často přemýšlel o věcech, které jiným připadaly naprosto samozřejmé, což nikdo neměl snahu ocenit, ba spíše naopak, proti Kronerovým úvahám stál snad celý svět. Přečetl třeba celou bibli, znal ji nazpaměť, ale nevěřil ani slovu. Přesto ho nesmírně zajímala.
Kroner například přemýšlel, proč Ježíš nebyl žena. Nebyl stoupencem feminismu, nedařilo se mu však přijmout holý fakt, že Boží potomek je zrovna muž. Být tomu naopak, také by o tom opačně přemýšlel. Kroner přemítal o tom, proč ctí lidé vodu a chléb. Co se týče chleba, mohlo to být tisíc jiných potravin, proč tedy zrovna chléb? Vše vedlo k tomu, že to, čemu nevěří, je ve skutečnosti pravda. Kroner se pozastavoval nad tím, proč pes vypadá zrovna tak, jak vypadá-kdyby se psovi říkalo kočka, byla by to kočka a naopak, to byla další z jeho záhad. Kroner převaloval v hlavě ale ještě jednu myšlenku, se kterou se nikdy nesvěřil živé duši. Převaloval ji dlouho a usilovně. A na nic nepřicházel. Co je sakra po smrti? Pomyslel si znovu…
Kroner věděl, že kdyby byl z jiné rodiny, jiného města, jiného kraje, určitě by mu lidé věřili více, než teď. Každý se mu teď směje do očí. Každý přece ví, že Kroner je odepsaný, že Kroner je ubožák, že Kroner skončil ve všem dříve než začal. (6.6.) Ale přesto mu to najevo nedají.
Toho tíživého odpoledne byl Kroner duchem natolik nepřítomen, že mu vůbec nevadilo, že ho kdosi volá k obědu, později k večeři a nějaký čas na to mu domlouvá, aby se šel dobrovolně uložit do postele. S přerývaným funěním se zvedl z lavice a vydal se na večerní procházku. Kroner nikdy nedělal večerní procházky. Změna místa ale udělala své, musel odjet, neunesl už to zacházení, kterému holdovali všichni v té díře světa kde žil, kde se všichni předháněli v tom, kdo ublíží víc. Věděl, že změna je život. Chtěl se dostat jinam, než se dostal. Tohle byla zastávka mezi nebem a peklem a Kroner to věděl. Věděl, že se blíží nový život. Ovšem to, co prožíval na sobě nikdy nedal znát, často měl dokonce výraz opačný svým pocitům, stejně jako teď. Nikdo by býval neřekl, že v Kronerovi krev koluje kosmickou rychlostí, bublá a vře vzrušením při pomyšlení na nový život. Jeho stále apatický výraz pro okolí mluvil za vše, avšak ve skutečnosti zatajil více než snad vůbec bylo možné. Možná ani nevěděl, že tam, kam směřuje neřízená střela jeho života, se bude muset změnit tak, jak ještě nikdy neměl potřebu. Ale lepší nevědět - vždyť čím méně člověk ví, tím je šťastnější.
Nazítří Kroner zemřel. Jen tak, žádná příčina smrti která by odpovídala normálu. Prostě odešel, idiot, řekla si rodina a ulevilo se jí. Nikdo se však nezajímal o to, kam zmizela Kronerova duše. Tělo pochovali aby nezapáchalo a o víc se nestarali. Ani nevěděli, zda měl Kroner nějakou známost, aby jí dali vědět o téhle tragédii. To byla však chyba.
"To byl ale Hergot zlý sen!" pomyslel si Kroner dalšího rána. Zdálo se mu o vlastní smrti, a to prý přece ani nejde! Alespoň se to říkalo. Snad je to výjimka potvrzující pravidlo, pomyslel si. Najednou však ustrnul - přece se něco změnilo. Milion očí, žádná páteř, veliký byl jako tři špendlíkové hlavičky! Co se to stalo, bědoval horoucně Kroner, nemaje sebemenší potuchy o tom, jaký osud ho nyní čeká. Jakoby někdo stokrát zesílil zvuk, jaký vydávají muší křídla, když se zvednul. Bože! Zaklel Kroner na své štěstí, či možná hrozné neštěstí. Malá černá tečka vylétla z otevřeného okna vstříc parnému červnovému dopoledni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ash Ash | Web | 15. prosince 2007 v 15:25 | Reagovat

Paráda,fakt moooc pěkná povídka..takovou jsem už dlouho nečetla..mnáš moje uznání:)...jinak konečně někdo,kdo obohatil nechutnou sít internetu o jeden kvalitní článek:)

2 Amálka Amálka | 15. prosince 2007 v 20:04 | Reagovat

ó, je mi nesmírným potěšením slyšet takovou chválu. to je ale jen začátek... bohužel nevím, jestli se mi podaří to dopsat, ale ráda bych. každopádně dík.

3 Bůchví Bůchví | Web | 20. prosince 2007 v 6:44 | Reagovat

Konečně čtu delší část tvého příběhu naráz - ano, je vidět žes to psala ty. Je to pěkné a svým způsobem i geniální...

4 Amálka Amálka | 20. prosince 2007 v 16:06 | Reagovat

Geniální? Proč se hrdina jmenuje Franz a nakonec se promění v mouchu? Když jsem tohle objevila, bylo mi trapně, asi to smažu=)) ale ne... děkuji ti. pochvala od génia tvého formátu mě vždy velmi poctí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama