Sonet z pouště

14. prosince 2007 v 9:54 | amelie |  Co sesmolil poeta
Jsi fata morgana, moře vod na konci cesty
Jsi klam co honosí se městy
Co se rozplyne se setměním
Však ten klam já za nic nevyměním
Jsi písek co mi tak ztěžuje chůzi
A přesto jsem vděčná že mám po čem jít
Jsi důvodem návratu mé múzy
A tak znovu - možná zase začnu snít
V poušti kterou scházím neúnavně
Jsi v lahvi kapka vody na dně
Beduíni co možná vezmou mě i s sebou
Znám je, jak mají povědomé tváře
A z očí, zvláštní proudí záře
Už vím, nezůstávám, jdu kam oni kroky vedou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Am Am | 14. prosince 2007 v 10:13 | Reagovat

éé, nějak se mi to nerýmuje...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama