Podivuhodný příběh Pedra a Juanity Perezových aneb Pozor, KŘEHKÉ!

13. prosince 2007 v 14:52 | amelie |  Poeta je unaven
1 - Výborné víno
"Kde jsi byl, když jsem potřebovala umýt záda?!" Juanita Perezová se hystericky rozvzlykala sedíc u své malé klenotnice když přepočítávala prsteny jen tak zabalená v osušce.
"Byl jsem přece ... vydělávat, " zamumlal neurčitě její milovaný a ctěný choť jenž jmenoval se Pedro Perez.
Byl to španělský razič mincí (bohužel už jen jako suvenýrů), velice vážený, a vždy si s radostí ulil nějakou tu minci, která asi patřila spíše nějakému z jeho zaměstnanců,od cesty. Jeho drahá žena měla veliký problém - manžel, nebo jeho peníze? Jak zapeklité. Teď vítězily peníze, ale manžel (nevědomky) sbíral síly k protiútoku. Pedro měl stejný problém - mincovna nebo Juanita? Jak to rozhodnout.. Jistě. Peníze byly na prvním místě. Děti neměli. Co taky s dětmi, že? Děti jsou drahá legrace. Zábava je lepší investice. Každý večer někam do baru (jak jinak než drahého a luxusního), nebo na nějakou společenskou akci. Jednou z takových byly aukce. Obrazy... vázy... starý nábytek... nádobí... ano. Vše tohoto druhu. Ovšem měli už plný dům, a... promiňte, to bych snad nechala na jindy až vás to bude zajímat. Tedy zpět. Pedro Perez neurčitě zamumlal cosi o vydělávání. Juanita jen nervózně popotáhla a mlčela. Oba mysleli jen na to, že dnes se koná aukce, na níž se má objevit sbírka knih údajně opečovávaná samotným Giacomem Casanovou! Byli oba tak nervózní... Co když knihy koupí někdo jiný? Co když to budou jen slovníky? Co když to prostě nebude to po čem toužili? Nevadí, s čistou hlavou, hlavně s čistou hlavou, pomyslel si Pedro a nalil si plnou sklenku Rýnského ryzlinku od svého dobrého přítele.
2 - Křehké
V aukční síni bylo rušno. Manželům Perezovým bylo přiděleno číslo 34. Usadili se a čekali až se vše uklidní a objeví se dražitel. Za chvíli se na malém provizorním pódiu zjevil seschlý britský gentleman, který se sem přistěhoval jako dvacetiletý maldík s radikálními myšlenkami a snažil se ve volných chvílích vymluvit lidem do hlavy díru, jen aby zapomněli na to, že Gibraltar nepatří Britům. Tedy zpět. Korpulentní Pedro se na židli vrtěl neb polovinou těla přesahoval její šířku, ještě štěstí, že jeho drahá choť byla zase asi tak objemná jako Miss Koncentrační tábor 1940...
"Doufám, že dnes nikdo z vás, pánové, nedal vydražit svou manželku...hohoho," zasmál se suše gentleman, boužel zcela sám, neboť v Seville pro jeho humor nebylo pochopení, načež pronesl, že dražba může začít. Předměty se střídaly jako na běžícím páse a horko a vydýchaný vzduch nedělal dobře nikomu, tím spíš našim drahým manželům. Juanita viděla celou svou knihovnu plnou těch starých knih, Pedro viděl, jaké by za ně byly peníze... až pak přišel ten vytoužený okamžik.
"Knihy opečovávané Giacomem Casanovou a jeho dílo Histoire de ma vie vydané v roce 1801," pronesl grandózně náhle jako po doušku živé vody seschlý gentleman. Juanita se zaradovala z toho co slyšela z úst seschlého vzkříšeného. Do vzduchu létaly paže s plácačkami, všichni přes sebe křičeli změť čísel a situace byla náhle zcela nezvladatelná. Pedro Perez měl mohutný hlas, zvedl třicetčtyřku nad svou upocenou hlavu a hlasem tenoristy zvolal ono osudné číslo. Není vhodné ho zveřejňovat, už jen pro nebezpečí, že by kvůli výkupnému mohli unést jeko kostnatou manželku. Vraťme se ovšem zpět. Pedro zvolal závratně vysoké číslo, snad se všem přítomným zamotala hlava, nebo nevím co se mohlo tak zvláštního stát, že všichni rázem utichli.
"Prodáno!" zahřměl vzkříšený a tím pro Perezovy přestala aukce existovat. Krabici si nechali odnést do auta. Měla na sobě nápis "KŘEHKÉ".
3 - Co vše se pokoušelo o Juanitu a Pedra Perezovy
Jen co přijeli Perezovi domů, vrhli se lačně na slibně vyhlížející krabici. Byla dobře zalepená a proto Pedro přinesl z kuchyně nůž. Víka odklopili a nahlédli do hranatého zázraku. To co však uviděli slovy popsat nelze. Oba spěšně ustoupili krok od krabice a polekaně a trochu nechápavě na sebe pohlédli. Poté bylo zle. Pedro Perez si zděšeně připlácl ruku na svou levou stranu hrudi, neb hrozilo, že nejdůležitější orgán v jeho těle to nevydrží, byl totiž slabší od té doby, co Pedro zvýšil dvojnásobně svou denní dávku kofeinu. Juanita prozměnu popadla svou hlavu pro případ, že by chtěla někam odběhnout (pokud hrozí, že hlavě v důsledku evoluce narostou nohy), a důrazně odháněla stále silněji se o ni pokoušející mdloby. Poté přišel zlatý hřeb. Mezi okraji krabice se začínala rýsovat černá hlava! Juanita s duněním dopadla na zem, hlava díkybohu zůstala na svém místě, tedy na krku, i bez přidržení. Pedro zlostně zafuněl, ale to už byla černá hlava mnohem výš. Před ním stála ta drahá legrace.
"Emilka," píplo děvče, načež s trojnásobným zaduněním padl k zemi i poražený Pedro Perez
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama