sherlock fanhahahart

3. ledna 2014 v 2:21 | Amálka |  Pohnutky sem... a tam...
Sherlock S3E1 kravinky:


"Oh please, killing me... That's so two years ago."




Dolan a Saýc style: "JAWN PLS"

 

Ráda spím

29. prosince 2013 v 0:55 | Amálka |  Nebezpečné myšlenky
Dnes jsem si dala podvečerního šlofíka, jelikož si to mohu dovolit. Moje drahá polovina, či spíš mé drahé čtyři šestiny vedle mě sledovaly urputný boj s arachnidy, medvědími transformátory a humanoidy s deformací ušních boltců. Jelikož mám horečku (to si též mohu dovolit), upadla jsem do neklidného snění (spíše než ich sank in süssen Schlaf, jak by řekla Elsa, velká hrdinka Wagnerovy opery, která za sebe nechala prolévat krev a pak ani neuměla držet jazyk za zuby, protože byla příliš zvědavá, což stejně jako v Tolkienových příbezích připravilo cestu naprosto zbytečné komplikaci situace - ani nemůžeme říci, že by byl Wagner misogyn, byl zkrátka pouhým realistou).

Ve snu se mi však nezjevil ein Ritter in lichter Waffen scheine, nýbrž jsem se coby Bilbo Pytlík vydala na velkou námořní bitvu (usnula jsem totiž uprostřed scény se sudy) proti nenasytnému žralokovi. Společně s Glumem, jehož telomery zlenivěly vlivem neregulované síly čipu od Intelu a předstal stárnout, jsme žraloka vytrvale odháněli, jelikož ku svému neštěstí miloval gumové žížalky. Ty jsme házeli do vody a on je bezmyšlenkovitě chytal. Byla to mravenčí práce; Ferda mravenec se na to ovšem vybodnul. A to bylo jedině dobře. Uniknuvše spárům dravé paryby jsme se rozhodli shromáždit co největší armádu. Já, Bilbo Pytlík, jsem vyšel před svůj panelový dům, pozdravil jsem kolemjdoucí kyselou okurku, poté a mě zavolal přes trávník kapr, že do toho jde rozhodně s námi. Řekl jsem mu, že by se měl vrátit do vody, ale on toho nedbal. Dále jsme pro velký boj nashromáždili i velkou skupinu českých houslistů s leckdy i starobylými nástroji a jedno cemballo.

Německy nadabovaný hlas draka Šmauga mě však z napínavého snění vytrhl zrovna ve chvíli, kdy jsem zjitila, že náš rodinný domek má 3 patra a chtěla jsem si je náležitě užít.
Bylo to sice smutné, ale hlavu mi opět zdvihlo zjištění, jak různé způsoby adorování již tak oblíbených herců je možné najít. Například fanklub s názvem "Martin Freeman is made of jam, kittens and rage" nebo "Benedict Cumberbatch's left eyebrow". Seriously, co je vlastně s jeho levým obočím, je chlupatější? To je ovšem vedlejší, každopádně - bohu či fanouškům díky - zásluhou jam-kitten-rage Freemana a jeho různých kreativních ztvárnění, která si nezadají s legendárním Saýcem či Dolanem, jsem naštěstí prakticky vůbec nezaznamenala, že již nespím.

Howg!
Noci zdar.


A když přijde kontrola, řekneme jim, že jsme jedli marmeládu

24. listopadu 2013 v 0:14 | Amálka |  Ani nechtějte vědět...
Není nutné kouřit, ale zúčastnit se.
Kam bych býval by došel, kdybych se nestaral o kočky?
Je skvělé, že jablka padají na zem slupkou.
Krátký sestřih není vhodný na zimu.
Moje koala už mě nemiluje.
Bylo mi krásně, když jsem zjistil, že jsem podruhé ženatý.
Kolikrát musím přejít přes kanál, abych se směl milovat se ženou?
Je mi teprve 57, ale již nejsem panna, mám jít ke zpovědi?
Bylo mi líto červů v máku, tak jsem je rituálně pohřbil.
Kolega z práce mi odmítá zavazovat tkaničky.
 


Guten Tag

16. září 2012 v 22:38 | Jezebel |  Co sesmolil poeta

JAK ZAČÍT NENÁVIDĚT MILÉ LIDI? NECHTE SI O NICH ZDÁT


.



milí lidé jsou podezřelí
všichni je mají rádi
pak vás jednou nepozorovaně kousnou za ucho
uříznou vám vlasy
a donutí vás mlčet
tak zůstanou milými lidmi navždy a pro všechny



.

Veselé MDŽ

9. března 2012 v 0:35 | Amálka |  Co sesmolil poeta

Veselé MDŽ /8. 3. 2012/


dneska se mi muselo zdát něco strašnýho
jelikož mi hudba nechutná
a vyčpělý racci u řeky
zpívaj zlý melodie
nikdo mě nezná
a já taky ne

proč tě dere to co nemáš
proč cejtíš to cos zapomněl
ejhle člověk
nafukovací panna na řeznickym stole
syčí a píská a volá
vole alkohole
nikdo tě nezval

tak když koukáš na ulici klíčovou dirkou
a pak zíráš do stropu
je tak vysokej

a ty jsi sám
a lidi jsou za sklem
nemůžeš se jich dotknout
nemůžeš s nima mluvit
všichni jsou tak cizí a nezajímavý

dneska se mi muselo zdát něco strašnýho
jelikož i sbíječka zní líp než jakákoli hudba
a lidi jsou tak nedoceněný stroje
nejspíš proto je nepoužívám

Spánek rozumu plodí stvůry...

3. prosince 2011 v 20:48 | Amálka |  Poeta je unaven
http://www.youtube.com/watch?v=jcJccBeswWY&feature=autoplay&list=PL0754B3F747761922&lf=bf_play&playnext=14

UND JEZT...

23. března 2010 v 17:03 | Amálka |  Co sesmolil poeta
UND JEZT
Milý pane Hermanne
Co je to za ránu do srdce
Škoda, že nejsou už nožíři
Bez nich si sotva poradíte
Ach milý pane hermanne
Ať se vám něco nestane
Až na vás někdo namíří
Opakovačku s nožíři
A když si občas vzpomene
Uchechtne se a ne že ne
A na špičce svého ramene
Zasněně šeptá:
Nenene

Maestro Salieri

9. července 2009 v 3:22 | Amálka |  Ani nechtějte vědět...

Cecilia Bartoli a její čistá radost z hudby. Radost z hudby, hudba z radosti.

Nel cor piu non mi sento

26. května 2009 v 0:15 | Amálka |  Pohnutky sem... a tam...


ach jo. bez komentáře. je to veselé a souživé. eh.

Ánry Pyrsel

14. května 2009 v 14:09 | Amálka |  Ani nechtějte vědět...
Byl vám jednou jeden pán, a ten se narodil. Bylo slunné ráno, nebo možná noc, či snad odpoledne, jisté je ale to, že bylo září, a to přesně desáté, léta páně 1658. Když ten pán dorostl do věku pěti let, umřel mu jiný pán, čili otec. A tak se mu věnoval další pán, a to byl strýc, a ten se věnoval vedle něj ještě hudbě, stejně jako jeho nebožtík pan otec. A tak vzniknul Henry Purcell.


II. SEQUENTIA

14. dubna 2009 v 2:40 | Amálka |  Requiem
1. Dies irae

Dusí se z hnusných husích
Ku víru v dunící múzy
Dům hrůzy
Nuzný

Padrť nezbude z tvé duše
Jeden ze strachů
Žalem si urval kotvy


2. Tuba mirum

Devět tisíc o deváté ráno
Malovaných hrobů beze jména
Zbytečných jako cizí měna
Devět tisíc o deváté ráno



3. Rex tremendae majestatis

Do hrobu vede cesta rovná
A rým na ni má cenu …

Nechte mě být
Nechte mě být
Já se chci rozloučit

4. Recordare /13.4.09/

Ani na chvíli
Ani na dvě
Nezapomeň

Ať jsou ti slané rukávy
Dostatečnou upomínkou
Ať tvoje mrtvé oči
Uroní poslední slzu
Před věčným klidem
Který ti byl vroucně přán
A dán


5. Confutatis

A budu za tebe prosit
I když nepřijdeš
Až zavolám

Tvá duše je prach
Kolik je na světě
Zrnek prachu

6. Lacrimosa

Ať shoří vše
Co bylo posvěceno
Tvou rukou

Ať s tím vším
Shoří i vzpomínka
Na tebe
Ať ji vítr roznese
Po kraji
Já mezi prachem
Tě už nepoznám
Naštěstí

Vím, jaké je prázdno
Zapomnění
Vím
Jaké je prázdno




I. INTROITUS

13. dubna 2009 v 10:25 | Amálka |  Requiem



1. Requiem

Kuře uspané v ametystu
Zabilo mrtvého jehovistu
V sutaně mrtvolně
Tuhnou mi ruce
V sutaně mrtvolně
Ztuhly mi ruce

Svěcenou vodou zapíjím žal
Svěceným potem svatého hříchu
Dusotem který mi probodl míchu
Dusotem jenž dusí hlasy dál
Udušený andělími vlasy
Každý který
Utekl mi z basy
Pálí mě v žaludku chlast deviantů
Jako dveře vysazené z pantu

2. Kyrie

Na prtivátu s tebou
Hanba hanba
Ráno s vinnou révou
Hanba hanba
Všem

Další články


Kam dál