Le chat dans la charcuterie na Blog.cz

dneska se mi muselo zdát něco strašnýho
jelikož mi hudba nechutná
a vyčpělý racci u řeky
zpívaj zlý melodie
nikdo mě nezná
a já taky ne

proč tě dere to co nemáš
proč cejtíš to cos zapomněl
ejhle člověk
nafukovací panna na řeznickym stole
syčí a píská a volá
vole alkohole
nikdo tě nezval

tak když koukáš na ulici klíčovou dirkou
a pak zíráš do stropu
je tak vysokej

a ty jsi sám
a lidi jsou za sklem
nemůžeš se jich dotknout
nemůžeš s nima mluvit
všichni jsou tak cizí a nezajímavý

dneska se mi muselo zdát něco strašnýho
jelikož i sbíječka zní líp než jakákoli hudba
a lidi jsou tak nedoceněný stroje
nejspíš proto je nepoužívám

http://www.youtube.com/watch?v=jcJccBeswWY&feature=autoplay&list=PL0754B3F747761922&lf=bf_play&playnext=14

Milý pane Hermanne

Co je to za ránu do srdce

Škoda, že nejsou už nožíři

Bez nich si sotva poradíte

Ach milý pane hermanne

Ať se vám něco nestane

Až na vás někdo namíří

Opakovačku s nožíři

A když si občas vzpomene

Uchechtne se a ne že ne

A na špičce svého ramene

Zasněně šeptá:

Nenene…

Cecilia Bartoli a její čistá radost z hudby. Radost z hudby, hudba z radosti.

ach jo. bez komentáře. je to veselé a souživé. eh.

Byl vám jednou jeden pán, a ten se narodil. Bylo slunné ráno, nebo možná noc, či snad odpoledne, jisté je ale to, že bylo září, a to přesně desáté, léta páně 1658. Když ten pán dorostl do věku pěti let, umřel mu jiný pán, čili otec. A tak se mu věnoval další pán, a to byl strýc, a ten se věnoval vedle něj ještě hudbě, stejně jako jeho nebožtík pan otec. A tak vzniknul Henry Purcell.

1. Dies irae

2. Tuba mirum

3. Rex tremendae majestatis

4. Recordare /13.4.09/

5. Confutatis

6. Lacrimosa

1. Requiem

2. Kyrie

Snad není příliš smělé představit svůj skromný záměř - vesmírná exkurze do ok nejsilnějších duševních vírů byla dlouhá rok, čili trvala déle, než cesta kolem světa za osmdesát dní. Výběrem byly poctěny ty básně, které vznikaly dříve, než se ruka dotkla papíru a to především z toho důvodu, že vznikaly díky silným podnětům a duševním pohnutím. Hudba, zvraty, zjištění. A tak dále.

Děkuji.

.

/znám to místo
kondenzované poezie
proto tam nechodím/

.

zdi dýchají
cigaretový kouř
třicet čtyři
let

zdi vdýchly mi cosi
jsem živoucí mládí
stárnoucích

těžké břímě
všech pohledů
na léta naivity
která se nenávratně transformují v nostalgii
bolí mě
nejen záda

saxofony
pleskají o dlaždice
o páté ... ranní
jak slzy
které omylem zapadly do krku

zápalky
s václavem havlem
flakón už dávno vyschlý
svatební fotografie

vzduch těžký vzpomínkami
ozvěnou někdejšího života
kde minulost se zapichuje
jak hroty
do bosých nohou

.
..

zygota byla opilá
alkoholem starým přes měsíc
svobodou starou
ani ne půlrok

půlitr

tak jako před čtyřiatřiceti lety
se dnes klepou okenní tabule
ale záclony zašly
jako idealistická zákoutí
prachem a špínou práce

/tristan a isolda
bohumil hrabal
kapitál/

práce
která měla živit penězi
chvíle bezstarostného snění
vše
je pryč

zápisky do rubínu
když ještě stáli o amatéry
vše je zapsáno
v jednom malém těle
v jeho duši

poznání
doplňuje skládačku
hořký nápoj
je jediným, který naplní

cítím zlom
a vidím výsledek
nic už nebude jako dřív

zápalky s václavem havlem
plakáty
pěší zóna richarda tymeše
na sto způsobů
jako
dárek od dítěte
které stále a stále maluje týž obrázek
aby potěšilo toho, komu ho věnuje
bohumil hrabal
kapitál

a jazz

.
.
.

jsem součástí
skládanky
chci mít vše tak naivní
a nadšené

ale

nejlepší doba pro to
minula mě o téměř
dvacet let
.
.

..
.

dnešní doba
/říkají to všichni
kteří déle žijí/
nedává prostor
k poezii

.
.

*